3. července 2016
Po noční bouřce a vydatném dešti
vypadalo nedělní ráno více méně pošmurně. Trochu mrholilo a po nebi se honily těžké mraky. Bylo ale
docela teplo a tak plni naděje jsme v počtu 39 turistů vyrazili objednaným autobusem
k Bílým Karpatům. Přes Vizovice, Luhačovice a Uherský Brod, dále přes Nivnici, Slavkov a Strání
jsme dojeli do Květné, téměř k hraničnímu přechodu. Autobus nás vysadil v dolní části této
osady. Brzy jsme našli zelenou turistickou značku, po níž jsme hodlali vystoupat na nejvyšší kótu
Bílých Karpat – Velkou Javořinu (970 m). Prvních několik desítek metrů bylo blátivých a velmi
kluzkých. Pak jsme začali strměji stoupat po lesní cestě starým bukovým, posléze smrkovým,
habrovým a smíšeným lesem na Těžký vrch. Drobně pršelo a s přibývající výškou se staré
lesní porosty stále více utápěly v husté mlze. Ta vytvářela tmavé neprůhledné stěny po obou
stranách výstupové cesty,z nichž jakoby měly každou chvíli vystoupit lesní duchové. Cesta se
posléze narovnala a pak se změnila v docela příjemnou lesní stezku. To již pršelo více a my
jsme se těšili, až konečně dojdeme k Holubýho chatě.Dočkali jsme se. Les skončil a když jsme
přešli přes travnatou louku, stáli jsme před ní.
Holubýho chata byla
otevřena v roce 1924, záhy ale vyhořela a znovu byla otevřena v roce 1930.Pojmenována byla
po Dr. Jozefu Ludovítu Holubym, protestantském kazateli,botanikovi a zastánci československé
vzájemnosti, který se velmi zajímal o Javořinu a její okolí. Chata byla v roce 2007
zrekonstruována a od té doby nepřetržitě slouží všem turistům.
Přivítal nás příjemný
interiér a ochotná obsluha. Kapacita restaurace je docela velká a tak jsme všichni našli místo a
mohli se občerstvit. Sucho, teplo a příjemné prostředí dokázalo zapomenout na nepřízeň počasí venku.
Když jsme ale po poledni chatu opouštěli,již nepršelo. Hustá mlha nám však znemožňovala pověstné
kruhové výhledy do širého kraje. Jen občas, na pár vteřin, se někde mlhavý závoj poodhrnul a umožnil
nám výhled. Stoupali jsme po červené značce k vrcholu tohoto kopce. Z mlhy se jako přízrak
vynořil vysoký stožár televizního vysílače.Stočili jsme se k severu a začali pomalu sestupovat
po příjemných lesních cestách přes rozcestí U Bětina javora ke Kamenné búdě. Oblačnost se
postupně roztrhávala a zanedlouho se nad námi klenula modrá obloha s několika bílými mráčky.
Slunce svítilo a vše kolem hned dostalo přívětivější tvář. Po chvilce zastavení u Kamenné búdy jsme
pokračovali nezpevněnou silničkou na rozcestí a parkoviště u hlavní silnice. Autobus zde ještě
nebyl. Pokračovali jsme po červené značce lesem k východu a zanedlouho spatřili mezi stromy
novou dřevěnou rozhlednu „Obecnice“. Ta stojí na okraji lesa, má tři podlaží a po
zdolání asi 50 příkrých schodů nabízí výhled pouze severními směry. Od Velkého Lopeníka(911 m)
v Bílých Karpatech, přes na obzoru se vinoucí hřeben Vizovických a Hostýnských vrchů, po bližší
obce a města (Korytná, Nivnice, Dolní Němčí a Uherský Brod). Na západě výhled uzavíralo pásmo
Chřibů.
Rozhledna „Obecnice“ stojí na svém místě však téměř zbytečně. Od jejího úpatí je totiž
téměř stejný rozhled, jako z vrcholu. Od rozhledny jsme se vrátili na parkoviště, kam dorazil
náš bus. Nastoupili jsme a v 16 hodin odjížděli zpět ke svým domovům.
Zájezd byl, i přes
částečnou nepřízeň počasí, úspěšný. Poznali jsme poněkud jiný kraj, pralesní porosty na svazích
Velké Javořiny a příjemné slovácké vesničky. A hlavně jsme se zase ve větším počtu společně
sešli.
návštěvníků stránky | |
---|---|
celkem | 250 450 |
tento týden | 1 042 |
dnes | 128 |