Po trase Baťovy železnice:Velké Karlovice

29. květen 2016

FOTO

            Třetí letošní výšlap směřoval do Vizovických vrchů. Celkem šest se nás sešlo v ranním vlaku na Vsetín,jeden turista (pan Macháč) se k nám připojil na Vsetíně. Zato turistce Jarce P. vlak beznadějně ujel. Dorazila na karlovské nádraží těsně po rozjezdu vlaku a tak jsme již jen zahlédli její zoufalou gestikulaci … I to se samozřejmě může stát.

            Na Vsetíně jsme přestoupili na autobus do Zlína a vystoupili v Pozděchově. Tato horská obec je poprvé připomínána v r. 1361. V roce 1663 byla vypálena Tatary.

 Zamířili jsme po místní komunikaci ke zdejšímu katolickému kostelu sv. Jiří z r. 1710 (druhý kostel evangelický při hlavní silnici je z r. 1871). Před kostelem jsme nalezli první informační tabuli o jeho historii, v něm pak sdílnou paní, která se pochlubila, že bydlí u konce dobudovaného tělesa nikdy nedokončené Baťovy železnice. Stoupali jsme po cestě mezi lukami stále mírně vzhůru až do místní části Dolina nedaleko kóty 580. Otevíral se nám nádherný pohled na hlavní hřeben Vizovických vrchů s tajemným Klášťovem (753 m) a rozhlednou na Doubravě. Dole pod námi v porostu nad silnicí jsme jen mohli tušit těleso Baťovy dráhy. Ponořili jsme se do lesního zátiší a po lesních cestách, později jen pěšinách jsme vystoupali na nejvyšší bod dnešního výšlapu – na Tanečnici (601 m). Jakmile jsme opustili les a pokračovali po lučních cestách,  otevřel se nám výhled na celé pásmo Vizovických vrchů vlevo a na Hostýnské vrchy vpravo. V dálce před námi jsme zahlédli některé části krajského města Zlína a jeho předměstí. Mírně za námi se tyčila nezaměnitelná silueta kovového válce rozhledny Vartovna. Zastavili jsme se na občerstvení u hromady bukových klád. Polní cestou jsme pak začali klesat do údolí k obci Ublo. Potkali jsme skupinu jiných turistů,jdoucích opačným směrem. Travnatými pěšinami jsme sestoupili mezi první domky a záhy došli na místní komunikaci, která nás vedla k mostu nad hlubokým zářezem, rozdělujícím Ublo na dvě části. Právě tímto zářezem měla vést železniční trať z Vizovic do Lidečka. Dnes je traťové těleso  vyasfaltované a vede po něm cesta do Jasenné.Přešli jsme na druhou stranu a kolem hospody se zajímavým názvem „U zemské osy“a rozcestníku turistických tras jsme pomalu začali stoupat nejdříve bočními uličkami, pak polními cestami, stále se skvělými výhledy na obě horská pásma,na obec Bratřejov a města Vizovice a Zlín. Vpravo, hluboko pod námi, se vinul zřetelně vysoký železniční násep od Jasenné, kolem Lutoniny a Chrastěšova až do Vizovic. V tomto úseku je využit jako cyklostezka a to včetně původních kovových mostů.

Poslední zastávka byla nad Vizovicemi na Šibeničním vrchu. Ano, zde na místě kříže stávala šibenice, kde bylo vykonáno mnoho hrdelních trestů, především na zlodějích a násilnících. Pak už následoval jen sestup do cíle naší cesty – do Vizovic. Procházeli jsme zajímavou novou zástavbou, obdivovali některé nemovitosti a jejich okolí. Došli jsme přímo na vizovické náměstí a skončili ve vnitřní zahrádce restaurace U Tonka na dobrém nefiltrovaném pivu.

Krátce před 13. hodinou nás autobus odvážel z Vizovic opět přes Pozděchov na Vsetín. Zde jsme se rozloučili s naším zasloužilým turistou Karlem Macháčem a ve 14 hodin odjeli vlakem do svých domovů.

Opět krásný slunečný den s mírným osvěžujícím větříkem a vynikající viditelností.