Výstup na Kelčský Javorník:Velké Karlovice

28. srpna 2016

FOTO

Hostýnské vrchy, součást Vsetínsko-Hostýnské hornatiny, dosahují nejvyššího bodu na Kelčském Javorníku ve výšce 865 metrů (přesněji 864,7 m). Díky nové 35 metrů vysoké rozhledně se tato výška vyšplhala na téměř 900 metrů.

A právě vrchol Kelčského Javorníka byl naším cílem v poslední srpnovou neděli. Vyjeli jsme z Velkých Karlovic autobusem až v půl deváté. Na Vsetíně se k nám připojili ještě další tři turisté a společně v devíti jsme pak pokračovali busem přes Hošťálkovou, Troják a Tesák do Chvalčova, které tvoří v podstatě předměstí města Bystřice pod Hostýnem.  Vystoupili jsme na hlavní zastávce „U Pošty“,přešli do souběžné ulice, kde jsme narazili na žlutou TZ, která nám dělala společnost téměř až na vrchol.

Nejdříve jsme pomalu stoupali okrajovou částí obce, kolem hezky opravené kapličky, až jsme dosáhli hranice lesa. Zanedlouho jsme se dostali do velkého již opuštěného kamenolomu. Prohlédli jsme si toto romantické místo a pokračovali ve stoupání.Cesta nás vedla rozsáhlými bučinami, místy i lesy smíšenými. Z jednoho otevřeného místa jsme viděli mohutný Hostýn s otáčejícími se lopatkami větrné elektrárny a horní částí staré kamenné rozhledny. Z jiného místa se nám naskytl pohled do kraje na severozápad – především na Bystřici pod Hostýnem a bližší či vzdálenější vesničky. Přerušili jsme stoupání, odpočinuli si a nasvačili se. Očekávané horko kolem 30 stupňů se nekonalo. Čerstvý západní větřík nás účinně ochlazoval a počasí bylo nad očekávání příjemné. Překonali jsme orientační místo Krškový, poté kótu Javorník (799 m), cesta se narovnala a vedla nás příjemnými, většinou listnatými lesy a poté i po skalnatém hřebínku až na Jehelník (852 m). Na Jehelníku s kamenným památníkem L. Jaroše,popraveného nacisty v r. 1942 za účast v odboji, se také kříží turistické trasy. Zelená od Loukova pokračuje na Kelčský Javorník, „naše“ žlutá se ostře stáčí k jihu a přes Čerňavu směřuje na Tesák.

            Odtud na vrchol Kelčského Javorníku je to již jen velmi příjemný kilometr chůze. Zanedlouho jsme nad vrcholky stromů zahlédli siluetu vysoké rozhledny a za pár okamžiků jsme stáli u její paty.

            Rozhledna je skutečně impozantní.Nejen svojí výškou, vysoko převyšující okolní stromy, ale i provedením. Vnitřní kovové „jádro“ s točitým roštovým schodištěm a s mnoha odpočívadly,či lépe řečeno „výhybnami“ je jakoby svázáno věncem lepených modřínových fošen.Výstup na vrchol není pro ty, kteří trpí závratí, ale je zcela bezpečný. Navrcholu kolem rozhledny je řada míst k posezení, turistická mapa,vrcholová kniha a také pamětní razítko. Bylo tu poměrně dost turistů, kteří sem ale většinou vystoupali od Rajnochovic. Posvačili jsme, odpočinuli si a většina z nás se vypravila na vrchol. Při stoupání jsme cítili stále silnější poryvy ochlazujícího větru, na vrcholové plošině to již opravdu dost fučelo. Jako na dlani jsme měli celé Hostýnské vrchy s památným Hostýnem a s bazilikou na jeho vrcholu, část Valašského Meziříčí, Veřovické vrchy,Radhošť a úplně vzadu se krčící Ondřejník. Směrem k severu samozřejmě Bystřici pod Hostýnem a spoustu vesniček, poněkud v pozadí pak město Kelč, jež se dostalo do názvu této hory. Daleký obzor byl sice poněkud zamlžen,ale i to, co bylo vidět, bylo úchvatné. Sestoupili jsme dolů a vydali se po zelené, velmi příjemné  hřebenovce pomalu klesající cestou směrem k Rajnochovicím. Na rozcestí Černá bařina (651 m)jsme opustili zelenou, směřující do Podhradní Lhoty přes zříceniny hradů Šaumburk a Zubříč a pokračovali po žluté spojce dolů k jižní části obce Rajnochovice do Rosošného.  Když jsme narazili na první domky, byli jsme již téměř u cíle cesty. Konečná stanice autobusu a nedaleko ní velký ranč s restaurací „Ve Dvoře“, kde jsme se v příjemném  venkovním posezení občerstvili, poseděli, prohlédli se nádherné koně, kteří přicházeli až k nám a loudili pamlsky. Ticho, slunce pomalu se sklánějící k obzoru,a pocit krásně stráveného ještě pořád letního dne. Bylo nám všem dobře. Někteří si šli ještě prohlédnout ostatní zde chovaná zvířata, nebo se projít po okolí.Před půl šestou jsme se přemístili k autobusové zastávce. Úderem půl šesté přijel bus, který nás naložil a vezl přes celé Rajnochovice a Podhradní Lhotu až do malé vesničky Komárno. Tam jsme přestoupili na rychlíkový bus z Brna na Vsetín, Na Vsetíně jsme se rozloučili s těmi, kteří domů pokračovali autem a ostatní se přemístili do karkovské lokálky, která nás za třičtvrtě hodinu dopravila domů.