Bílé Karpaty – Velká Javořina:Velké Karlovice

3. července 2016

FOTO

               Po noční bouřce a vydatném dešti vypadalo nedělní ráno více méně pošmurně. Trochu mrholilo a po nebi se honily těžké mraky. Bylo ale docela teplo a tak plni naděje jsme v počtu 39 turistů vyrazili objednaným autobusem k Bílým Karpatům. Přes Vizovice, Luhačovice a Uherský Brod, dále přes Nivnici, Slavkov a Strání jsme dojeli do Květné, téměř k hraničnímu přechodu. Autobus nás vysadil v dolní části této osady. Brzy jsme našli zelenou turistickou značku, po níž jsme hodlali vystoupat na nejvyšší kótu Bílých Karpat – Velkou Javořinu (970 m). Prvních několik desítek metrů bylo blátivých a velmi kluzkých. Pak jsme začali strměji stoupat po lesní cestě starým bukovým, posléze smrkovým, habrovým a smíšeným lesem na Těžký vrch. Drobně pršelo a s přibývající výškou se staré lesní porosty stále více utápěly v husté mlze. Ta vytvářela tmavé neprůhledné stěny po obou stranách výstupové cesty,z nichž jakoby měly každou chvíli vystoupit lesní duchové. Cesta se posléze narovnala a pak se změnila v docela příjemnou lesní stezku. To již pršelo více a my jsme se těšili, až konečně dojdeme k Holubýho chatě.Dočkali jsme se. Les skončil a když jsme přešli přes travnatou louku, stáli jsme před ní.

            Holubýho chata byla otevřena v roce 1924, záhy ale vyhořela a znovu byla otevřena v roce 1930.Pojmenována byla po Dr. Jozefu Ludovítu Holubym, protestantském kazateli,botanikovi a zastánci československé vzájemnosti, který se velmi zajímal o Javořinu a její okolí. Chata byla v roce 2007 zrekonstruována a od té doby nepřetržitě slouží všem turistům.

            Přivítal nás příjemný interiér a ochotná obsluha. Kapacita restaurace je docela velká a tak jsme všichni našli místo a mohli se občerstvit. Sucho, teplo a příjemné prostředí dokázalo zapomenout na nepřízeň počasí venku. Když jsme ale po poledni chatu opouštěli,již nepršelo. Hustá mlha nám však znemožňovala pověstné kruhové výhledy do širého kraje. Jen občas, na pár vteřin, se někde mlhavý závoj poodhrnul a umožnil nám výhled. Stoupali jsme po červené značce k vrcholu tohoto kopce. Z mlhy se jako přízrak vynořil vysoký stožár televizního vysílače.Stočili jsme se k severu a začali pomalu sestupovat po příjemných lesních cestách  přes rozcestí U Bětina javora ke Kamenné búdě. Oblačnost se postupně roztrhávala a zanedlouho se nad námi klenula modrá obloha s několika bílými mráčky. Slunce svítilo a vše kolem hned dostalo přívětivější tvář. Po chvilce zastavení u Kamenné búdy jsme  pokračovali nezpevněnou silničkou na rozcestí a parkoviště u hlavní silnice. Autobus zde ještě nebyl. Pokračovali jsme po červené značce lesem k východu a zanedlouho spatřili mezi stromy novou dřevěnou rozhlednu „Obecnice“. Ta stojí na okraji lesa, má tři podlaží a po zdolání asi 50 příkrých schodů nabízí výhled pouze severními směry. Od Velkého Lopeníka(911 m) v Bílých Karpatech, přes na obzoru se vinoucí hřeben Vizovických a Hostýnských vrchů, po bližší obce a města (Korytná, Nivnice, Dolní Němčí a Uherský Brod). Na západě výhled uzavíralo pásmo Chřibů.

            Rozhledna „Obecnice“ stojí na svém místě však téměř zbytečně. Od jejího úpatí je totiž téměř stejný rozhled, jako z vrcholu. Od rozhledny jsme se vrátili na parkoviště, kam dorazil náš bus. Nastoupili jsme a v 16 hodin odjížděli zpět ke svým domovům.

            Zájezd byl, i přes částečnou nepřízeň počasí, úspěšný. Poznali jsme poněkud jiný kraj, pralesní porosty na svazích Velké Javořiny a příjemné slovácké vesničky. A hlavně jsme se zase ve větším počtu společně sešli.