Hřebenovkou Šostýnských vrchů:Velké Karlovice

9. července 2016

FOTO

Po necelém týdnu od autobusového „zájezdu“ na Velkou Javořinu směřují pouhý čtyři turisté přes Rožnov p. R. a Veřovice do Kopřivnice. Tam na nás na nádraží čekají dva další turisté, kteří dorazili autem – Božka a Jarda. V šesti tedy zahajujeme  průzkum poněkud neznámé krajiny – Šostýnských vrchů. Ty jsou součástí Štramberské vrchoviny a ta zase částí Podbeskydské pahorkatiny. Počasí slibuje krásný letní den. Po nebi se sice občas přeženou velké mraky, ale většinou jen svítí sluníčko a vane příjemný osvěžující větřík.

            Stoupáme Husovou ulicí ke koupališti. Tam před parkovištěm odbočujeme nejdříve po žluté TZ, záhy pak po místní okružní zelené naučné stezce „Lašská – Kopřivnice“, lemované informačními panely, nejdříve k tzv. Husově lípě, potom po mírně stoupající lesní pěšině k Jasníkově studánce. Někteří se s chutí napijí dobré chladné vody a pokračujeme serpentinovitým chodníkem vzhůru k prvnímu hřebeni.Zanedlouho se mezi stromy objeví dřevěná konstrukce rozhledny – Bezručovy vyhlídky. Pod ní je další informační panel a pamětní kámen z roku 1934,který odhalil místní odbor ČSST.

            Vystupujeme na rozhlednu a máme pod sebou jako na dlani celou Kopřivnici – velké průmyslové město se slavnými automobilovými závody TATRA a četnými panelovými sídlišti. Za ním se tyčí Bílá hora (557 m), ozdobená na vrcholku známou rozhlednou a vlevo zahlédneme část města Štramberku. Když se dostatečně pokocháme výhledem,sestupujeme dolů a pokračujeme po úzkém, místy kamenitém hřebínku Brdy. Poté scházíme do mělkého sedla a pokračujeme po lesní cestě pod vrchem Pískovna (584m) na Raškův kámen (540 m). Skála tvořena štramberským vápencem v sobě ukrývá vytesané schůdky na vyhlídkovou plošinu s železným můstkem. Opět nádherný rozhled ! Vracíme se pod skalní masív a tam posvačíme. Pak pokračujeme příjemnou cestou do Janíkova sedla. Zde se mezi lesy na louce křižuje několik cest. Pokračujeme výstupem po naučné stezce ve svahu Červeného kamene a brzy se nám naskýtají nádherné „letecké“ výhledy na velkou část Ostravska. Jaký je to rozdíl proti v mlze zahalené Javořině před týdnem ! Vzduch je čistý a vidět jsou i skutečné detaily. Zprava od východu dohlédneme na Karvinou, naší jedinou černouhelnou elektrárnu v Dětmarovicích na samé státní hranici,Ostravu, třebovickou elektrárnu, ostravské sídliště Poruba a věnec dalších obcí při polské hranici. Blíže rozeznáváme za stále dominantní Kopřivnicí město Příbor a řadu bližších obcí, rybníky, cesty a nejrůznější objekty. Jdeme po příjemné vrstevnicové cestě a kocháme se. Podejdeme horní část lyžařského vleku a zanedlouho začínáme opět stoupat a stáčet se na hřeben Červeného kamene (690m), nejvyššího bodu v Šostýnských vrších. Úzká hřebenová stezka, lemovaná na obou stranách prudkými svahy,  nás posléze přivádí na samý vrchol s televizním převaděčem. Pod ním, na malé loučce, se nám opět naskýtá nádherný výhled do slezských rovin a také na Štramberk, kterému vévodí jeho „Trúba“. Vychutnáváme si dosažení nejvyššího bodu dnešního dne a pak pomalu sestupujeme po místy i příkřejší lesní cestě.Docházíme opět do Janíkova sedla, opět trochu posvačíme a pokračujeme,tentokrát po žluté širokou lesní cestou dolů. Brzy nás však žlutá značka zavede kolem Ondrášova buku opět na vrstevnicovou pěšinu  pod Raškovo vyhlídkou a nakonec scházíme na rozcestí u Hradního rybníka. Romantický, částečně rákosím zarostlý rybník tvořil součást opevnění hradu Šostýn, posledního cíle dnešního dne. Nalézáme nádherné rozkvetlé lekníny a představujeme si, jak nádherně tu musí znít večerní žabí koncert. Odbočujeme na cestu, směřující do lesních tišin ke zřícenině romantického hradu. Poučeni na dvou tabulích o jeho historii,vstupujeme dovnitř. Procházíme stezkami zbytky hradního komplexu, míjíme skupinu mladých, meditujících při zvucích bubínku a jakési dlouhé fujary a sestupujeme do dvou alespoň částečně zachovalých hradních místností, spojených nádherným gotickým pískovcovým portálem. Nakukujeme ještě do několika obnovených oken a pomalu opouštíme hradní areál.

            Od Hradního rybníku sestupujeme polesní cestě zpět do údolí k výchozímu bodu u Husovy lípy. Docházíme na Husovu ulici a loučíme se s Jarkem a Božkou, kteří pokračují ke svému autu, chtíce ještě navštívit příbuzné v Kopřivnici. My odbočujeme k blízké restauraci u koupaliště, kde ve venkovním posezení pod velkými slunečníky nalézáme vítané občerstvení. Je to taková pěkná tečka za dnešním výletem. Asi po půldruhé hodině scházíme dolů ke kopřivnickému nádraží, zakupujeme jízdenky do svých domovů a v půl šesté odjíždíme motoráčkem kolem velkého vápencového lomu Kotouč nejdříve do Veřovic, poté do Valašského Meziříčí. Odtud mezinárodním expresem na Vsetín, kde již na nás čeká žlutozelená „Karlovka“,tedy motorový osobní vlak regionova. Ten nás stále ještě slunečným podvečerem odváží do našich domovů.

            V krásném, velmi příjemném červencovém dni, jsme poznali dosud neznámý kraj na samém okraji Valašska. Byl to velmi vydařený výlet.