Horní Lideč – Pulčínské skály – Zděchov:Velké Karlovice

V předposlední červnový a první prázdninový den jsme se vypravili na plánovaný výšlap z Hornolidečska na Horní Vsacko. Vlakem jsme po desáté hodině dopolední dojeli do Horní Lidče a odtud zamířili po žluté TZ k severu. Mírně stoupající cesta nás vedla na otevřený hřebínek, odkud se nám naskýtal daleký a téměř kruhový výhled – k západu na Vizovické vrchy směrem k Vařákovým pasekám a Slavičínu, jižněji na horní část obce Lačnov, k jihu na hřeben Bílých Karpat s tyčícím se televizním vysílačem nad Královcem, Vlárský průsmyk a vrcholy  Povážského Inovce ak východu na hřeben Javorníků s majestátní Makytou. A samozřejmě také panorama blízkých obcí Horní Lideč a Lidečko až k Čertovým skalám. Počasí snad nemohlo být přívětivější. Hřejivé sluneční paprsky  ochlazoval mírný větřík a na obloze pluly bílé koráby, menší lodě a docela malé loďky zajímavě tvarovaných mraků. Naučná stezka byla lemovaná panely, které nás seznamovaly s přírodou i historií tohoto kraje. Na nejvyšším bodě jsme došli k zajímavému seskupení několika turistických dřevěných stavbiček, které tvořily klasické zastřešené posezení,zvláštní polouzavřená chatička s nejrůznějšími  informacemi, Pieta s posezením, malá dětská skalka a především něco naprosto nečekaného – malý dřevěný domeček,v němž za skleněnými vitrínami byly seřazeny podle měsíců seznamy všech zemřelých obyvatel Horní Lidče od roku 1867 do dnešní doby – den, měsíc a rok narození, den, měsíc a rok úmrtí a dále různé zajímavé statistiky : kolik obyvatel který rok zemřelo, v kterém měsíci nejvíce, v který den a naopak. Vskutku nevídané rozsáhlé zveřejnění obecních matrik !

Cesta byla v délce asi jednoho kilometru lemována 10 – 15 metrů širokým arboretem se zajímavými dřevinami a bylinami. Ještě než jsme prošli malým lesíkem,zastavili jsme se na příjemném odpočinkovým místě u kříže a posvačili. Za lesem se nám otevřel nový výhled – tentokrát na nejvýše položenou obec Pulčiny (součást obce Francova Lhota), další cíl naší cesty. Po stále příjemné cestě jsme sestoupili k silnici na rozcestí značených cest. Další naší průvodkyní byla červená TZ, která sem přichází od Francovy Lhoty. Po silničce jsme vystoupali do obce a naše kroky zamířili do známé svérázné „retro“ hospody v jejím centru. Byla jedna hodina po poledni a příležitost se napít,případně i něco pojíst. Uvnitř i ve venkovní zahrádce sedělo přiměřeně turistů,kteří se sem ale většinou dostali svými dvou- nebo čtyřkolovými přibližovaly a jejichž primárním cílem byly samozřejmě Pulčínské skály.

Po odpočinku a občerstvení jsme pokračovali příjemnou a výstavnou obcí dolů do údolí kolem tábořišť s indiánskými totemy. Opustili jsme červenou TZ, která se nejkrásnějším partiím skal vyhýbá a nastoupili cestu po zelené TZ vedoucí romantickým chodníčkem přímo Pulčínskými skalami. Šplhali jsme vzhůru,prodírali se puklinami, využívajíce místy i řetězů, kterými byla cesta zabezpečena. Odměnou nám byli nádherné výhledy do údolí a na Pulčiny, tentokrát ze severní strany. Turistů zde bylo podstatně více. Když jsme dosáhli vrcholu skalního města, pokračovali jsme, již opět po červené TZ,  ke skalnatému Hradisku – nejvyššímu bodu dnešního výletu. To byl náš poslední výstup, odtud jsme již pokračovali po příjemné hřebenové „javornické“  cestě po rovině nebo v mírném klesání do Radošovského sedla.

Sedlo Radošov je velkou křižovatkou turistických, cykloturistických i lyžařských cest. Odtud lze pokračovat jednak „červenou“ hřebenovkou Javorníků na východ, po zelené TZna severozápad směrem na Radošov, Filku a Vsetín nebo po zelené sestoupit do jedné z obcí Horního Vsacka – Zděchova. To byl také cíl naší cesty. Lesní cestou jsme sestupovali kolem obnoveného kříže z předminulého století k prvním zděchovským chalupám a postupně procházeli příjemnou, upravenou obcí. Minuli jsme malebné centrum u školy, školky a obecního úřadu s parkovou úpravou a teprve, když jsme došli až na dolní konec obce,zůstali jsme na autobusové zastávce, odkud nás asi za půl hodiny odvážel autobus na Huslenky k vlaku nebo na Vsetín.

Těžko si představit krásnější den, vhodný pro pěší turistiku. Vše bylo NEJ. Prošli jsme asi 14 km  po příjemných cestách bez větších stoupání i klesání. Zůstanou trvalé milé vzpomínky na tento nádherný kout Valašska.

Jen jeden fakt snad kalí radost z nádherně prožitého dne – ze všech 86 karlovských turistů  jsme putovali pouze čtyři … (!?)