22. duben 2017
První turistický
výšlap v roce 2017. Zatímco v loňském roce jsme si při putování na rožnovské Hradisko a
Jurkovičovu rozhlednu užívali nádherného jarního počasí, letos bylo vše jinak. Ještě několik dní
před sobotním výletem byly především horské, ale i podhorské oblasti zavaleny nadílkou nového
mokrého sněhu. Zima se prostě letos ještě nehodlala vzdát a i zamračené sobotní ráno nevěštilo nic
dobrého. Přesto se nás sešlo v autobusu do Rožnova pod Radh. dvanáct. Ještě přes vystoupáním
dosedla Čarták se na čelním skle objevily dešťové kapky. A drobně pršelo i po vystoupení
v bočním hutiském údolí Zákopčí. No nic. Oblékli jsme pláštěnky a vyrazili po zelené turistické
značce, vzhůru po nově upravené lesní cestě kolem pomníku Charlotty Garrigue-Masarykové. Tento
pomník je jediným na našem území. Byl odhalen v roce 1926 z iniciativy řídícího učitele
Cyrila Macha z Hutiska – Zákopčí. Pomník tvoří opracovaný pískovcový balvan, do jehož
přední strany je zasazena deska s bustou Charlotty Masarykové,manželky prvního prezidenta
Republiky Československé Tomáše Garrigua Masaryka,a dvojjazyčným nápisem : “Ženě trpitelce a
všem jejím sestrám“.
Po prohlídce pomníku a jeho hezky
upraveného okolí jsme pokračovali lesem stále vzhůru až na rozcestí Pod Mísnou, odkud zelená značka
začala klesat do Hutiska-Solance, zatímco směrem na boční hřeben směřovala žlutě značená turistická
cesta. Po ní jsme vystoupali lesem na kótu 646 metrů a pokračovali dále příjemnými lesními cestami
s nádhernými výhledy na Radhošťský masív i na hlavní hřeben Vsetínských vrchů. Slabý déšť brzy
ustal. Přešli jsme přes Díly (703 metrů) a došli ke stejnojmennému rozcestí turistických tras, kde
naše žlutá značka končila a my pokračovali vpravo po modré turistické značce (vedoucí z Vsacké
Tanečnice) kolem Zvonového (744 metrů) a posléze sešli na Hážovické díly k rozcestí turistických
tras, u něhož stojí dřevěná roubenka hospody Na Dílech.Z rozcestí je nádherný výhled do
širokého kraje, na Veřovické vrchy s Velkým Javorníkem, Kamenárkou, na Radhošťský hřeben a opět
i na hlavní hřeben Vsetínských vrchů. Z rozcestí, kde končí naše modře značená cesta,
klesá červená značka do Valašské Bystřice a na druhou stranu do Rožnova
pod Radhoštěm.
My jsme ovšem nejprve zamířili do velmi příjemné hospody
s občerstvením všeho druhu. Najedli jsme se i napili, ohřáli se u roztopeného krbu a před půl
jednou pokračovali po červené značce k Rožnovu. Sešli jsme strmější lesní cestou na silničku,
prošli osadou Hlaváčky a opět se ponořili pod koruny smrků. Po strmějším klesání jsme se dostali na
silničku, minuli jsme Rysovou a zanedlouho se před námi otevřelo panoráma Rožnova pod
Radhoštěm. Vlevo malebné končiny Valašské Bystřice, za rožnovským Hradiskem se krčící město Zubří.
Před námi velká rožnovská sídliště Koryčanské Paseky a Písečná, za nimi východní konec Veřovických
vrchů. A opět majestátní Radhošť a Černá hora.Silnička se změnila v ulici Na Končinách, kterou
jsme sešli na hlavní ulici Kramolišovu. Opět začalo mírně pršet, ale to jsme již došli k mostu u
Bayerovy ulice a zanedlouho na autobusovou zastávku. Do odjezdu busu zbývala však ještě hodina a tak
jsme se vydali přes náměstí do Palackého ulice, ve které se nachází větší příjemná cukrárna. Výborné
zákusky, káva, svařené víno –to byla sladká tečka za dnešním dubnovým výšlapem. A také se
konečně objevilo sluníčko a ozářilo vše svými teplými paprsky. Před půl třetí jsme se vrátili
na autobusovou zastávku a za několik minut odjížděli do Velkých Karlovic. Na rozcestí Soláň jsme se
rozloučili s některými našimi přáteli a pokračovali ke svým domovům.
Přes částečně nepříznivé počasí byl první letošní výšlap úspěšným startem do
nové turistické sezóny.