Hřebenovkou Veřovických vrchů:Velké Karlovice

20. červen 2015

FOTO

                Další jarní výšlap,v předvečer počátku léta. Sešli jsme se v autobusu do Rožnova pod Radh. , celkem 10 turistů. V Rožnově jsme přestoupili do vlaku směr Valašské Meziříčí a tím dojeli na zastávku Krhová.  Odtud jsme šli po hlavní ulici této samostatné obce, která byla ještě před několika lety součástí Valašského Meziříčí. Asi  po kilometru jsme odbočili po žluté značce na vedlejší komunikaci a procházeli hezkou vilovou čtvrtí s upravenými domy a zahradami. Stále jsme mírně stoupali do místní části Jehličná na úpatí Veřovických vrchů. Došli jsme k bývalé velké restauraci– rozsáhlému objektu, ve kterém naše turistka Božena  byla v roce 1971 na stužkovém plese. Dnes je to velmi zdevastovaný objekt, ale důležité je, že se již opravuje. Bude to jistě trvat ještě hodně času a stát hodně peněz, ale důležité je, že se již začalo. Možná to nebude již restaurace, ale to nevadí.

                U této stavby jsme odbočili na lesní cestu, potom pokračovali úzkou stezkou vzrostlou loukou plnou maliní,ostružiní a následně lesní cestou na rozcestí Jehličná s hezkou kapličkou, posezením a informační tabulí. Modrá značka tudy sestupuje do Zašové a kolmo tady kříží  naší trasu cyklostezka. Po krátkém zastavení a občerstvení jsme pokračovali po příjemné lesní  cestě s nádhernými výhledy na vzdálené Javorníky, bližší Vsetínské vrchy  a údolí Rožnovské Bečvy. Pod námi jsme viděli rozlehlou obec Zašová, ve svazích Vsetínských vrchů se rozkládaly obce Veselá a Střítež nad Bečvou a část Valašského Meziříčí – Hrachovec.

                Po krátkém výstupu jsme dosáhli hřebene Veřovických vrchů na rozcestí Trojačka. Nádherný smíšený les plný starých zajímavých stromů – buků, jasanů, jilmů. Stoupali jsme po hřebenové cestě přes kótu 710 na rozcestí Trojačka, hřeben. Zastavili jsme se u většího přístřešku, opět posvačili a odpočinuli si. Nedaleko odtud odbočovala zeleně značená cesta do Mořkova. My jsme ale pokračovali stále po hřebeni pozvolným výstupem na nejvyšší bod hřebenu – Huštýn (749 m). Krátké zastavení u informační tabule a pak jsme sestupovali dolů do sedla. Odtud odbočovala modrá značka poměrně strmým sestupem na sever – do Mořkova. Nejdříve po lesní cestě, posléze po strmé pěšině. Začalo pršet, sice jen mírně, ale přesto nás to přimělo vybalit pláštěnky a deštníky.  Další sestup byl ještě strmější a tak jsme si oddechli, když jsme opět stáli na široké lesní cestě, která nás mírným klesáním vedla kolem prvních mořkovských domů k železniční trati a zastávce.

                Do odjezdu vlaku jsme měli ještě hodinu  a tak jsme šli hledat místo, kde bychom se mohli občerstvit. Hezkou obcí jsme sestoupili k jejímu středu,k nádhernému kempu a koupališti. U koupaliště byl otevřený bufet a v hezkém venkovním posezení nám tu nabídli pití, kávu i utopence. Slunce již opět zářilo v nádherném sobotním odpoledni. Od koupaliště jsme se přesunuli na vlakovou zastávku a motoráček nás rychle dovezl do Valašského Meziříčí. Na třetím nástupišti jsme tu zažili, skryti pod bezpečnou střechou,průtrž mračen spojenou s krupobitím. Pak přijel expres Bečva, který nás za chvíli dovezl na Vsetín, kde na nás již čekal karlovský motoráček. Jeli jsme vstříc tmavým mrakům nad Horním Vsackem. Od Halenkova trochu pršelo, ale v Karolínce a ve Velkých Karlovicích bylo již po dešti.

                Po celý den, kromě krátké a mírné přepršky v časném odpoledni, jsme měli krásné slunečné počasí,vynikající výhledy a příjemné cesty.

                Celkem jsme ušli  14 kilometrů.