něco málo z historie:Velké Karlovice

Z historie turistického oddílu ve Velkých Karlovicích

1. Úvod

            Přírodní krásy Valašska a jeho horalů nejlépe ocenil hudební skladatel Jaromír Křičkapři návštěvě rodiny Podešvů na Soláni zápisem do knihy hostů :

„Můj dojem je nevýslovný, ergo taceo.

To drahé, toužené a nedosažitelné ticho,

nemluvíc o stu jiných krás a hodnot...“

            Jaromír Křička celých 12 let bydlel u Podešvů, kde komponoval své skladby. Poslední je „Píseň o Soláni“ na slova J. Vyplela.

            Taktéž hudební mistr Leoš Janáček již v roce 1911 zhudebnil verše „Na Soláni Čarták“ ze sbírky básní Maxmiliána Kurta (JUDr. M. Kunert).

            Tajemné kouzlo Soláně přitahovalo návštěvníky z Moravy, Čech i Slovenska, kteří po namáhavém výstupu nalézali odpočinek a domácí stravu v hostinci na Čartáku u Jury Vašuta. Mezi jinými to byli především akademičtí malíři Alois Schneiderka, Jan Kobzáň, František Podešva a Karel Hofman. Jejich díla vyjadřovala nejen nekonečnou krásu Valašska, ale i strastiplný život jeho obyvatel. Umělecká díla významně přispěla k prudkému rozvoji turistického ruchu.

2. Počátek turistiky na Valašsku

            Do města Vsetína přesídlil z Vídně nový lékárník Karel Puszkailer, který rád navštěvoval zdejší krajinu a její zajímavosti. Stál u zrodu „Valašské župy československých turistů“. O jejím vzniku 9. února 1930 referoval časopis „Turistický obzor“, což byla revue věnovaná turistice a krásám naší přírody.

            Ve Vsetíně odbor Vsacké turistiky vznikl již o něco dříve a brzy počet jeho členů dosáhl 240. Za tři roky své činnosti, 29. 6. 1927, otevřel turistickou chatu na Cábu.Jeho členové pomáhali při výstavbě, vydávali mapy, tiskli pohlednice a pomáhali zakládat kluby turistů v okolních obcích.

3.  Počátek turistiky ve Velkých Karlovicích

            Ustavující schůze turistů proběhla v roce 1930. Zpráva o ní je uvedena v časopise KČST BEZKYDY – JESENÍKY, roč. VI,č. 1, str. 16. V tomtéž roce v čísle 4, v oddílu „valašské župy“na straně 92 se uvádí již 8 odborů turistiky : Bystřice pod Hostýnem, Holešov,Nový Hrozenkov, Valašské Klobouky, Velké Karlovice, Vizovice, Vsetín, Zlín.

            V zápisu Turistického odboru (TO) KČST Velké Karlovice na straně 93 je uvedeno :

„Výbor pro rok 1932 byl ustaven takto : předseda – ředitel(školy) Ed. Hein, jednatel – Aug. Opluštil, lesní asistent, pokladník – Bohuš Potocký, lesní, členové : Alf. Kollanda, revírník, Josef Vašut, hostinský, Jan Petřivalský, hostinský, náhradníci – Bedřich Jurečka a Jar. Hlobil.“

            Na výborové schůzi 16. 3. bylo usneseno : „opraviti značení na 120 km turistických tras a opatřiti informační tabulky plechovými stříškami. Budou vydány letáky o Karlovicku a 10 druhů pohlednic.“ S radostí bylo konstatováno, že„noclehárna Na kasárnách (20 postelí) těší se velké oblibě, jak v zimě,tak i v létě. Veliká péče bude věnována ubytování letních hostí, kterých sem stále více přijíždí.“

            V čísle 5 na stranách 120 a 121 výše uvedeného časopisu jsou celostránkové reklamy, zvoucí návštěvníky k pobytům na chatě na Cábu a  ve Velkých Karlovicích.

V tomto období měl TO ve Velkých Karlovicích 71 členů.

Výstavba chaty na Cábu prospěla rozvoji turistiky i ve Velkých Karlovicích. Vznikla tzv. valašská turistická stezka Luhačovice – Vsetín – Cáb – Soláň – Masarykova chata na Bezkydě.  A právě na Soláni, v hospodě Jury Vašuta na Čartáku, se objevil již v roce 1930 první turistický záznam v návštěvní knize – turistů České sportovní společnosti z Olomouce.  Kresbu a zápis tam učinil v roce 1931 také Alois Schneiderka. Pro zvláštní půvab této valašské krajiny se staly Soláň a Velké Karlovice středem pozornosti malířů,básníků, hudebních skladatelů, spisovatelů a ve značné míře i filmařů. Básník Jiří Mahen použil pro Soláň tajuplný název „Odraziště bohů“, který se užívá dodnes.

            Kromě již zmíněných malířských a hudebních velikánů jsou se Soláněm a Velkými Karlovicemi spojena jména dalších významných osobností naší kultury : Jarmily Glazarové,Jiřího Mahena, Jaroslava Kříčky, Vítězslava Nováka, Svatopluka Čecha a mnoha dalších. Nesmíme zapomenout ani na rozsáhlou filmovou tvorbu. Při natáčení filmu „Děvčica z hor“ dělal výtvarného poradce Alois Schneiderka, ve filmu„Portáši“ byl poradcem zase Antonín Strnadel. Mezi milovníky Soláně nesmíme zapomenout ani na Petra Bezruče, který na velikonoce v roce 1942 napsal :

Když už se usmála vesna,

a po sněhu není čuchu,

vyleťte jak včela z česna,

těše se jarnímu vzduchu,

bzuče : hurá, holá, juchu !

            Někteří  trvale žijící umělci (Podešva, Kobzáň,Schneiderka) zde chtěli vytvořit uměleckou obec podle vzoru francouzského Barbizonu. Tyto plány násilným způsobem přerušila fašistická okupace.

            Po zákazu všech spolků se lidé věnovali individuální turistice a lyžování. Beskydy s Lysou horou byly v té době nejvyšším pohořím v Protektorátu.V roce 1942 byl založen fotbalový klub S.K. Velké Karlovice. Za války se u obyvatelstva projevovalo silné vlastenecké cítění, které se realizovalo odbojovou činností a partyzánským hnutím. V roce 1944 byl na území Velkých Karlovic registrován nejsilnější ozbrojený odpor vůči okupantům v celém tehdejším protektorátu Čechy a Morava.

            Osvobozením Valašska Rudou armádou začalo období rozvoje tělovýchovy. Byla obnovena činnost Sokola, Orla, KČST, kopané  a lyžování.Po roce 1948 došlo k násilnému sjednocování veškeré tělovýchovy. Předsedou Sokola byl Jindřich Fischer, který byl pro svojí oblibu zvolen i prvním předsedou nového spolku „Tělovýchovné jednoty TATRAN“.

            Jedním z odborů této jednoty byl i turistický odbor. Aktivně v něm v té době pracovali zejména Zdeněk Ondra a Josef Vašička. Aktivní byla i školní mládež, která dosahovala významných úspěchů v běhu na lyžích a jiných lyžařských disciplínách a také v orientačním běhu, V letním období byla pro ně připravena stanová základna v Tatrách. Velké Karlovice se staly doslova rájem lyžařů. V padesátých letech byla zde vystavěna rekreační střediska TATRA, SVIT, ČSTP, MEOPTA, VÚPGT Zlín a jiné. V roce 1955 se ve Velkých Karlovicích uskutečnil „První celostátní sraz československých turistů“, jehož organizaci úspěšně zajišťoval náš turistický odbor. K úspěchu tohoto srazu přispěl i ředitel zdejší školy Jindřich Duda, který v letech 1954 – 1962 vydával časopis „Dědina pod Beskydem“.Tento časopis navazoval na „Dolinu Urgantinu“. Mnoha články v těchto časopisech přispěli i členové turistického odboru.

            Rozvoji turistiky přispělo také neustálé zkvalitňování a rozšiřování služeb v četných ubytovacích a stravovacích zařízeních. V Knize hostů v turistickém hotelu U Polanských byly pod zápisem „dobře bylo na kopcích a ještě lépe u Polanských“ nalezeny i podpisy Emila a Dany Zátopkových.  

            S rozvojem turistiky a lyžování přibývalo i na našich horách nehod a úrazů. Proto byla v roce 1960 založena „Horská služba – okrsek Velké Karlovice“. Jejími prvními vedoucími byli naši turisté – Luboš Orság a František Valigura. Jedna stanice HS byla na Kasárnách, druhá na Bumbálce. Dnes je stanice HS umístěna na Soláni.

            V roce 1968 vznikla nová tělovýchovná jednota. Od TJ Tatran se vyčlenila část členův čele s p. Janečkou, Janalíkem a Vašičkou, která vytvořila novou TJ SKI-TURIST se zaměřením na lyžování a turistiku. Pod hlavičkou Ski-turistu byl vybudován autokemp a lyžařský vlek Machůzky. Tehdy také začala tradice Karlovské padesátky.

            Přínosem pro karlovský sport byl v r. 1974 příchod Svatoslava Galíka, zasloužilého mistra sportu v orientačním běhu. Byl zřízen běžecký a skokanský areál v Leskovém.

            Velkou turistickou událostí byl i II. turistický sraz KČST v roce 1971, který se konal především v prostorách kempu na Machůzkách. Na programu srazu byly pěší túry po partyzánských chodníčcích, autokarové zájezdy po Valašsku,exkurze, turnaje, sportovní soutěže a besedy o historii. Jeho součástí byl také orientační běh „Valašské grapy“. Srazu se zúčastnili také zahraniční účastnící,např,. z Jugoslávie.

            V roce1983 byla na Bumbálce otevřena mezinárodní turistická trasa přátelství Eisenach– Budapest.

            Zajímavou vzpomínkou z roku 1988 je i úspěšná soutěž „Zdatné děti“. Ocenění zdejší škole v zastoupení pana učitele Forala a dětem přijeli předat Emil a Dana Zátopkovi.

            V roce 1980 byl předsedou turistického oddílu zvolen Ladislav Bělůnek. Po jeho onemocnění byl předsedou zvolen Josef Valigura. Četné vycházky po hřebenu Soláně, Benešek, kolem pralesa Razula,k památnému buku na Bařince, či po kouzelné javornické trase na Kohútku(haferové knedlíky) jsou milými vzpomínkami na nedávnou minulost.

            Také panu Valigurovi nedovolily zdravotní problémy vykonávat turistickou činnost a tak v roce 1991 byl za předsedu  zvolen Jiří Mičkal, bývalý dlouholetý předseda TJ TATRAN. Za jeho vedení se činnost turistického oddílu rozšířila i o zahraniční cesty do Švýcarska, Rakouska,Slovinska a Itálie. Karlovští turisté vystoupili m. j. i na nejvyšší vrchol Slovinska a celých Julských Alp – Triglav, do výše 2864 m. Ve „vrcholovém družstvu“ byli tito zdatní turisté : ženy Jakšová Věra, Křenková Jana, Ryplová Jitka a muži Pšurný Petr a Valigura Josef, jun. Zatím posledním vedoucím se stal v roce 2008 Slávek Herynk, který navázal na velice úspěšnou dosavadní činnost turistického oddílu. Ten nyní nese název TATRANTURIST a je stále nedílnou součástí TJ TATRAN Velké Karlovice.

            Je třeba vzpomenout na celou řadu dlouholetých, zvlášť zasloužilých členů turistického oddílu. Kromě Jiřího Mičkala především na Annu Švendovou, Františka Valiguru,Josefa Jagoše, Karla Machače,  Luboše Orsága, z žen pak na Žofii Dobešovou, Jiřinu Fischerovou, Helenu Mičkalovou, Annu Křenkovou, Danielu Jurečkovou a další. Za obětavou organizační a pokladní práci je pak třeba vyzdvihnout paní Věru Bambuchovou.

            Na podzim 2012 byla otevřena na vrchu Miloňová (845 m) nová dřevěná rozhledna. Její výstavbu a financování zajistil OÚ Velké Karlovice a Lesy ČR. Z rozhledny je překrásný výhled nejen na hřebeny Vsetínských vrchů a Javorníků, ale také na velkou část obce.

Prameny :

Časopis Turistický obzor, ročník1927, 1928, 1930

Časopis Bezkydy – Jeseníky,ročník 1932

Helena Mičkalová – Historie tělovýchovy ve Velkých Karlovicích

Časopis Dědina pod Bezkydem,č. 1 – 10, 1954 – 1962

Jiří Mičkal – osobní poznámky a vzpomínky

sepsal : Jiří Mičkal

upravil : Slávek Herynk