Přes Kohútku na Malý Javorník:Velké Karlovice

Ač všechny možné meteorologické předpovědí nekompromisně slibovaly veskrze špatné počasí (v každém případě déšť i bouřky), karlovští turisté se nezalekli a odvážně vyrazili na plánovaný výšlap. V dopoledním  „vrančském“ autobuse se nás nakonec sešlo 13 a v tomto počtu jsme vystoupili i na konečné ve Vranči.  Vydali jsme se vzhůru na Kohútku, zpočátku po turistíckém chodníku, později po silničce. Kolem slovensko-českého informačního centra jsme došli k horské chatě Kohútka, kde byla první zastávka a občerstvení. Někteří zůstali venku, jiní zašli do chaty na polévku, kávu nebo pivo. Od chaty jsme vyrazili po červeně značené hřebenové trase na západ –nejdříve na oficielní vrchol Kohútky s velkým dřevěným křížem (Nad Polanou 875 m), odkud odbočuje žlutě značená stezka do Vranečky a Nového Hrozenkova,poté přes Malý Javorník (878 m). Ale pozor !

V programu avizovaný „Malý Javorník“ nebyl oním známějším Malým Javorníkem (1019 m),ležícím ve stejném hřebeni jen asi o 8 km východněji, nýbrž kótou stejného jména s nižší nadmořskou výškou.

Na rozcestí Kyčera nad Borozkou, kde odbočuje další, tentokrát zeleně značená sestupová cesta do údolí Břežitá, jsme se opět na chvíli zastavili, posvačili a popili slivovicu. Následovala kóta Provazné (859 m) a po chvíli jsme došli na Krkostěnu, odkud hřebenová červeně značená cesta prudce klesá do Papajského sedla. My však pokračovali nyní již po modré, mírně klesající cestě po bočním hřebínku kolem Čerňanské Kyčery (885 m) do rozhledového místa U Surovčáků. Tam jsme potkali místního chataře, který nám doporučil nesestupovat dále po modrédo údolí Černé, nýbrž pokračovat po neznačené mírně klesající cestě, která nám nabídne nádherné výhledy. A měl pravdu. Poslechli jsme a pokračovali kolem Javorové (786 m a kolem samoty U Čotků stále dolů. Nabízely se nám nádherné výhledy na Vsetínské vrchy (blízký Ochmelov i vzdálenější hřeben od Cábu po Vsackou Tanečnici), na Hostýnské vrchy s dominantním Kelčským Javorníkem i na Beskydy s “vykukujícím“ Velkým a Malým Smrkem. Samozřejmě také na obce v údolí, především na Hovězí a Halenkov, ale později i na Huslenky, osadu Bratřejůvka a dolní část Dinotice. Po celou cestu nás doprovázelo příjemné podzimní počasí. Chvílemi dokonce vysvitlo slunko a zalilo celý kraj svými hřejivými paprsky.

                Cesta nás dovedla kolem stavení U Špinků přímo na železniční zastávku v Huslenkách-Bařinách. Za malou chvíli přijel motoráček, aby nás dovezl do domovů. Na nástupišti zůstali jen dva naši vsetínští členové, kteří pokračovali opačným směrem o čtvrthodinku později  protijedoucím vlakem.

                V krásném podzimním dni jsme ušli asi 15 pohodových a veskrze příjemných kilometrů.