Přechod Velkého Choče:Velké Karlovice

Letošní první a zároveň i poslední autokarový zájezd na Slovensko připadl na svátek Cyrila a Metoda v sobotu 5. července. Vyjeli jsme z Velkých Karlovic v 5.30hodin a přes Žilinu a Ružomberok dojeli do obce Likavka na jižním okraji Chočských vrchů. Vystoupili jsme v centru obce a vydali se po červené TZ úzkou stezkou přes louky a potom lesem směrem k hradu Likava. K mohutné  zřícenině hradu ze 13. století jsme se dostali po strmé úzké pěšině. Hrad se z větší části renovuje, k prohlídce je k dispozici jen docela malá část v dolní části hradu. Na prohlídku ale šla jen malá skupina účastníků, ostatní pokračovali stále stoupající cestou, posléze úzkou stezkou  do sedla pod Predný Choč (1249 m). Celá turistická výprava se rozpadla na větší a menší skupiny, z nichž každá postupovala terénem samostatně. Vrchol Predného Choče byl přístupný po odbočce. Vyhlídkové místo to bylo docela pěkné. Výhled na okresní město Ružomberok i na Malou a Velkou Fatru. Z rozcestí pod Predným Chočem jsem sešli prudkým svahem do sedla Spuštiak (1095 m). Tam na malé louce následovalo občerstvení. Byl nádherný den - polojasný s nepříliš vysokými teplotami a mírným osvěžujícím větříkem. Ze sedla jsme pokračovali nejdříve pohodlnou vrstevnicovou cestou, potom však jsme začali docela strmě stoupat lesními cestami kolem Zadného Choče (1288 m) a Kyčery (1310 m) na Polanu. Polana - to jsou rozsáhlé louky přímo pod Velkým Chočem, ozdobené skupinkami smrků. Nad nimi se tyčí impozantní vrchol Choče (1608 m). U rozcestníku turistických cest následovala další občerstvovací přestávka. Mnoho turistů bylo v té chvíli již na vrcholu, někteří se rozhodli sejít na turistické rozcestí Drapáč a odsud do cíle  cesty - Vyšného Kubína. A někteří (bylo jich pět) si trochu popletli cesty a  víceméně nechtěně sestupovali strmou a kamenitou cestou do Valaské Dubové, kde čekal bus se třemi našimi seniory, kteří si na pěší túru již netroufli. V posledním úseku cesty skupina turistů dokonce i trochu zmokla.

            Nejrychlejší skupina dorazila do Vyšného Kubína po 16 hodině. Bohužel, v této obci není k dispozici žádná otevřená solidní restaurace, kde by bylo možné se i najíst. Takže museli vzít zavděk pivnicemi a výčepy. Druhá skupina, která dorazila busem, byli senioři a pět turistů, kteří přijeli z Valaské Dubové. Další skupiny přicházeli postupně a "zabydlovali" se v malých hospůdkách (U Orla a u kostela). Nakonec před půl sedmou došla poslední skupina, kterou po cestě zastihla bouřka. Když jsme se všichni nakonec sešli, odjížděli jsme v 19 hodin z Vyšného Kubína přes Dolný Kubín, Kraľovany a Žilinu domů. Do Velkých Karlovic jsme dorazili půlhodiny po jedenadvacáté hodině. Karolinští a vsetínští členové pokračovali samozřejmě dále na Vsetín.

Doslov(poněkud neradostný) :

            Realizace autobusového zájezdu opět nebyla vůbec jednoduchá. Ač se jednalo o jediný letošní naplánovaný zájezd do poměrně velmi atraktivní turistické oblasti, problémem byl opět nezájem registrovaných turistů. Nakonec, díky neúnavnému přesvědčování Věry Bambuchové,která jezdila a sháněla i "cizí" zájemce, jen aby naplněnost autokaru umožnila vůbec zájezd realizovat, nás jelo celkem 36. Z toho - a to je skutečně tristní - byla jen polovina turistů Tatranturistu (včetně dvou nezletilých rodinných příslušníků) ! Z malého počtu (kapacita vozu byla minimálně o 10 - 15míst vyšší) vyplývala i cena za přepravu -

300 Kč za dospělého účastníka. Pokud by se podařilo autobus plně obsadit, vycházel by příspěvek na jednotlivce na 200 Kč. Škoda. Nakonec ve Vyšném Kubíně vznikl i menší problém s mladými účastníky - neturisty, které bylo třeba pracně shánět.Ti seděli rozjaření v hospodě a čile popíjeli. Také díky jim jsme odjížděli později, než bylo nutné ...